Jít nebo nejít na botox aneb Tvoje volba ti nepatří

Choice feminismus je mýtus, který nás drží od skutečného pokroku.

Nedávno jsem svým kamarádkám říkala, že nemůžu posoudit účinnost botoxu, protože nemám vrásky. Je to pravda – ve svých třiceti nemám téměř žádnou vrásku. Nestarám se o svou pleť příliš dobře, je to prostě genetika. Netuším, jaké to je, mít vrásky. Jak to člověku zamává se sebevědomím. Nebo jak ti může pomoct, když se jich zbavíš.

Art by Marius Sperlich

Ale vím, jaké to je, podívat se do zrcadla a přát si vidět něco jiného. Změnit se tak radikálně, že nebudu k poznání. Jako malá jsem lehávala v posteli a přála si protrpět třeba 24 hodin příšerné bolesti, jen abych se probudila hubená. Jako Bella Swan ve Stmívání, když se stala upírkou. Dočasná nesnesitelná bolest výměnou za dlouhé období krásy.

Když jsem tedy přemýšlela nad etickými důsledky botoxu (zvlášť poté, co Kris Jenner přišla s novým obličejem), dostala jsem se trochu dál než jen k obličeji. Nepřekvapivě, bolest, kterou jsme ochotni protrpět kvůli zapadnutí do společnosti, není jen o vráskách na čele.

Co je na tom špatného? Vzít svoje vlastní peníze, nechat trpět svoje tělo, abych se já cítila lépe. Já jsem si to přece vybrala. Je tak těžké být nešťastný ve vlastním těle. Těžké jako vláčet s sebou obří balvan. Neustále ho cítíš na prsou, táhne tě k zemi, a i když si ho občas nevšímáš, pořád tam je. Ta jedna věc, kterou na sobě chceš nejvíc změnit. Proč to tedy nezměnit? Proč bych proboha nemohla změnit tu jednu věc, která mi umožní lehčí existenci?

Snažím se, aby můj postoj vždy vycházel z empatie. K rozhodnutím, která lidé dělají. Osobní vzdor vůči status quo často znamená velký diskomfort – v nejlepším případě.

Mohla bych tedy začít tím, že obhájím plastickou chirurgii. Všechny ty invazivní (nebo neinvazivní) procedury, které pomáhají držet status quo. Oholit si nohy – ne, oholit si podpaží! Není to úplně stejné podvolení male gaze? Není píchnutí botoxu úplně stejné jako bolestivé trhání chloupků při brazilské depilaci? (To je upřímně zatím nejbolestivější způsob podvolení male gaze, jaký jsem sama zažila.) Mně je takhle lépe, říkám si, zatímco si holím celé tělo, abych byla kluzká jako malý delfín. Připadám si pak víc sexy. Lépe se uvolním. Ale proboha, proč?

Proč je pro nás podvolení male gaze tak neuvěřitelně internalizované, že tu volbu přijmeme za svou?

„Zvol si, co chceš!“ křičí teď někde někdo na mě. „Můžeš dělat, co chceš. Můžeš být feministka a mít plastiku a můžeš mít chlupaté nohy a můžeš být všechno, co chceš. Můžeš, protože si to můžeš zvolit.“

Ale jak vím, že si volím něco, co opravdu chci? Kolik z toho, co chceš, utváří tvoje zkušenosti, tvoje výchova, lidé kolem tebe? Je vůbec možné zvolit si něco čistě za sebe? Jediný správný bramborový salát je od mojí mamky. Boty jsem si koupila, protože je měla kolegyně. A nechci děti, protože nemám dobrý vzor, který bych si nesla z rodiny.

Zvolit si cokoli, obzvlášť jako žena, je strašně těžké. Nese to s sebou příliš mnoho důsledků. Je to jako v Good Place, kdy Eleanor zjistí, že je prakticky nemožné dostat se do „nebe“, protože systém hodnocení dobrých skutků je špatně nastavený. Rozhodneš se být vegetarián, ale tvoje sójové produkty jsou plné palmového oleje. Řídíš elektrické auto, které má ale lithiovou baterii. Nemůžeš vyhrát. Můžeš se jen snažit úplně neprohrát.

Tak kdo se dostane do feministického nebe? Kdo získá nejvíc bodů? Neoholená lesba, která absolutně decentralizovala muže ze svého života a pracuje pro neziskovku pomáhající ženám z domácího násilí? Peklo by pak čekalo tradiční ženu, která sedí doma těhotná a vaří pro manžela, zatímco telefonuje s plastickým chirurgem kvůli mommy makeover. Kolik bodů ztratím, když si oholím nohy? Kolik jich získám, když seřvu svého kámoše za rape joke? A můžu vůbec mít takového kamaráda, nebo bych ho měla rovnou odstřihnout? Můžu mít praise kink, nebo bych raději měla být domina?

Je to směšnější, čím déle o tom přemýšlím. Správné musí být někde uprostřed – hlavně žádné extrémy. Buď si klidně feministka, ale ohol si nohy. Zaplať na rande, to feministky dělají. Buď sexy, ale ne moc, protože pak se podvoluješ male gaze. Ale měj děti, mateřství je přece ženské, nebo snad nesnášíš matky?

Popírat vlivy patriarchátu na naše rozhodnutí je jako popírat klimatickou krizi, protože je zrovna venku zima. Je to scestné a ignoruje to celý kontext. Jasně, máš možnost volby. Ale feminismus není individualistické hnutí a není jen o volbě jednotlivce. Je to kolektivní sociální a politický směr, který má zlepšit život a zrovnoprávnit možnosti pro všechny. Tvé volby nejen ovlivňují ostatní, ale jsou jimi také ovlivňovány.

Jasně, tobě zvýší sebevědomí udělat si větší prsa. Ale co tvoje kamarádka, která má taky malá prsa? Řekla bys jí, ať podstoupí drahou a bolestivou operaci, aby si je zvětšila? Řekla bys své dceři, aby si nechala vyhladit botoxem vrásky? Poslala bys svou mladší sestru na liposukci?

Některé ženy ano. A to je to, co mě děsí. Pak už to není jen o osobní volbě. Když těmhle standardům povolíš, aby ti ovlivňovaly život, jsi další plaňka v plotu, který se stane klecí pro další ženy – ale i muže. Protože nejde jen o botox. Jsou tu další rozhodnutí, která nás drží v šachu. Jít nebo nejít do práce při rodičovské. Nepovýšit ženu, protože by mohla otěhotnět. Zůstat v toxickém vztahu, protože se to tak dělá. Zůstat doma a vychovávat děti.

Já vím, já vím. Nejkontroverznější otázka choice feminismu posledních let. Já si můžu vybrat být tradiční žena a nepracovat. O tom ten feminismus přece je! Aby si holky mohly vybrat!

Ale přesto – jak krásná to (pro někoho) může být existence – zůstat v tradičním nastavení doma s dítětem znamená, že nemáš vlastní peníze. Protože nevyděláváš. Jsi závislá na muži, pro kterého neexistují pořádné právní a téměř žádné sociální sankce za to, že tě z ničeho nic opustí. A pro tebe to může znamenat upadnutí za hranici chudoby, protože neexistuje pořádný systém, který by tě zachytil.

Osobní volba je super. Možná máš muže, který tě nikdy neopustí. Který je zodpovědný, dobrý táta, nemá násilnické sklony ani problémy s alkoholem. Který se nezhroutí, když se mu rozpadne podnikání, a půjde raději kopat ulice, než nechat svou rodinu hladovět. Ale potom si musíš uvědomit, že to je neuvěřitelně privilegovaná volba, kterou většina lidí kromě tebe nemůže udělat. A propagovat volbu „tradičního“ nastavení bez toho, abychom uznali nebezpečí, které tahle volba skýtá, je podle mě prostě špatně.

Tak co, Nicole, to jako znamená, že si nemůžu zvolit to, co chci, protože to má příliš mnoho konotací? Mám zůstat zaseklá ve světě, kde nemůžu zvolit správně, protože existují lidé, které tím ovlivním?

Feminismus po tobě nechce, abys nedělala osobní a individuální rozhodnutí. Ale chce, abys zpochybňovala, proč ta rozhodnutí děláš a jak ovlivní lidi kolem tebe. Pokud tvoje volby škodí osvobození žen od patriarchálního systému, musíš být přinejmenším podrobena otázkám – a ideálně i kritice.

Máš nějakou povinnost vůči lidem kolem sebe. Ano, je těžké žít v patriarchálním nastavení a já naprosto nezpochybňuju, jak těžké je se v tom orientovat. Pokud se ale sami sebe přestaneme ptát, proč věci děláme, strašně nás to drží zpátky.

Takže já po tobě nechci, abys cítila vinu za to, že si holíš nohy nebo píchneš botox. Že zůstáváš doma a užíváš si vaření pro svého manžela. Chci po tobě, abys rozuměla kontextu takového rozhodnutí a věděla, proč ho opravdu děláš. Kontext je strašně důležitý. A ty nežiješ na pustém ostrově – žiješ v kontextu doby a lidí kolem sebe.

Feminismus není individualistické hnutí a není o volbě jednotlivce. Je to kolektivní sociální a politický směr, který má zlepšit život a zrovnoprávnit možnosti pro nás pro všechny. Feminismus, který prospívá pouze privilegovaným ženám, je zbytečný pro všechny ostatní ženy, které to privilegium nemají. Nijak jim nepomáhá.

Neptejme se tedy, jestli je nějaká volba správná nebo špatná. Ptejme se sami sebe, v jakém kontextu tu volbu děláme. Ptejme se, jestli je ta volba dostupná pro všechny. Proč není a proč by neměla být. A ptejme se, jak naše volby ovlivní ty, kteří je vidí. Ať už to jsou tvé kamarádky, děti nebo statisíce sledujících na TikToku.